Reformní platformy
činí
platformní reformy
formami obstrukcí
s odkazem na normy
připouštějí korupci
pro vlastní blahobyt
Chléb a hry!
a rozveselit
to NIC
jímž zve se lid!
Nasadit zboží do marketů
Zpitomět seriálem!
Teď nasrat reportáží
o manažerské gáži
Uklidnit nad kanálem
TV NEW SPORT 24
Rozšířit
paniku
chřipku
mnoho povyku
Vypusťte celebrity!
Varovat před návratem totality!!!
Očkování!
Povinně zaplatit!
Celebrity zapustit!
Konec hovadin!
Zlevnit sirky zdražit plyn!
Bědovat za krize!
Tahat z nich peníze
přes
SOS SMS
Připomenout totalitu!
Sebrat jim identitu
Nasadit zboží do marketů
nacpat jim břicha
Už jsou zticha?
Už jsou zticha
Už jsou zticha
Už jsou zticha
S
voboda
Dalším z efektivních prostředků
dosažení cíle
konečného vítězství nad člověkem
a jeho vůlí
ke svobodnému myšlení
je vsugerování pocitu
že veškeré svobody
již dosáhl
a žádná další nesvoboda
ho nadále neohrožuje
musí nabýt dojmu
že vítěznou bitvu již svedl
a není tak důvodu
aby v ní pokračoval
v této fázi procesu
se stává otupělejším k rozpoznávání
obsahu od balastu
a je snadné ho zasáhnout
množstvím
sofistikovaných bezobsažných
však jemu libě znějících
frází a pojmů
týkajících se svobody
které ho udrží v přesvědčení
že není ohrožen
nesvobodou novou
Je vůbec dobré a účelné
ovládat veškeré informace
které se k člověku dostanou
předkládat mu je složitě a nepřehledně
aby ztratil zřetel
a nabyl dojmu
že sám ničemu nerozumí
ale je s tím spokojen
Tento stav je výborným předpolím
pro skutečný útok
na odebrání svobody
Ten však musí být veden postupně
aby člověk
ve své ztrátě pozornosti
nepoznal že je o ni připravován
Dobrou známkou
počínajícího úspěchu
je že společnost
tvořená takovými lidmi
má tendenci poučovat
a mentorovat jiné
kteří podle ní
svobody ještě nedosáhli
mopslíci začínají štěkat
na jiné mopslíky
a čím usilovněji tak činí
tím spíše si přestávají uvědomovat
že jsou sami na provaze
ve všeobecném vzájemném
štěkání mopslíků
je ideální čas
provaz náhle utáhnout
a to všem
ze všech stran
a bez vyjímek!
K
dybych neviděl
Kdybych neviděl
genius loci genocidy
přes stíny věží
ropných rafinérií
a mrtvá hladová těla
prachbídných
nevinně pobitých
vyzáblé údy ještě třesoucí se
děsem
z padajících bomb
US SS
které se v nebi
rozevřou jako květ
zastaveného času
kdybych neslyšel
sténání
bezdětných vdov
ryk nezrozených sirotků
lámání kostí
trhání hlav
kdybych neviděl
přes obézní nadspokojenost
psychopatických tlam
lakomců
žádající růst zisku
pro zisk
zisk růstu ze ztrát
přes nadnárodní
obludy chtivosti
požírající
poslední dobro na zemi
svou nenasytnou hodnotou
zotročující lži
falešného balastu o štěstí
a vládě lidu
kdybych neviděl a neslyšel
musel bych se vydat
hledat Boha
a vrátit mu svůj dech
pokud by ho vůbec přijal
nazpět
Kdybych se nechal zaslepit
tou monumentální
adorací hnusu
krabicových pomníků
modly bohyně
Spotřeby
množených s drzostí
sedmilhářů
válkotepců
grobiánů
sebestředných obrsobců
musel bych vrátit
Bohu hlínu
z níž mne uhnětl
a vrátit mu své jméno
člověk
Kdybych oslepnul
z problikávající vášně
všemdostupné
kapesní vagíny
masmediální neplodnosti
a iluze pokroku
v koupi léku na rakovinu
v koupi orálního sexu
v koupi análního čípku
v koupi pervitinu
v koupi prázdnin na Měsíci
v koupi početí dítěte
v koupi i vlastní smrti
když na to přijde
musel bych vyhledat
svou matku
a s výčitkou
očernit její lůno
nehašeným vápnem
Ptát se
k čemu byla ta něha
z níž jsme se zrodil
ta bolest
kterou jsem ti ukradl
Musel bych vyhledat
svého otce
a přestat ho milovat
Ptát se
proč jsi mi tolik věřil
proč si mne sebe klamat nenaučil
Kdybych uvěřil
lžipravdám šířeným
s amorálním gustem
tyranů
zeměvládců
ukrytých
za závěsem poroby
nejbědnějších
za samospasením
trhu
páchající nelidskosti
ve jménu lidských práv
vypouštějící lejno démona
ve jménu demokracie
hnojící humusem humanismu
měnící zbožnost za zboží
víru za virtualitu
ukusující sebe sama
s lačnou nenažraností
nezkrotnou hamižností
po hromadění nahromaděného
po židovské lichvě
po saudské ropě
po americké chuti po zemi
páchnoucí krví
jež proudí z tepen
planety jak z hrdla
souchotinářského
děvčátka
jemuž není
pomoci
kdybych tu krev
necítil
musel bych
přestat psát poezii
a jít prosit déšť
o poslední orchidej
jít prosit Zemi
o odpuštění
a Vesmír o milost
s trnovou přilbicí
na hlavě
a upocenýma rukama
musel bych sám sobě
vtlouct hřeby
do dlaní
do nártů
sám sobě probodnout bok
a ptákům snad
do modra
ukrást let
J
e to prauda!
A to vám poudám je to prauda!
Bohoušek po salcburski Hamádé
se narodil hu nás na Chodsku
a v Praze nigdá nebul
ten důlek v švrtý řadě desátýho místa
ve Stavovským
vyprděla ňáká Saliéra
hubu jak Laminger
Je to prauda!
v Chudenicích přefikal Kateřinu Velikou
a na rozhledně jejího dochtora
Karla Karloviče
sudeťáckého hemigranta
a náramnýho gořalu
vod tý doby se tam říká na Bolfíku
je to prauda
pod kvetoucím třínem špaččím pírkem
podepsal mi gramodesku
špačka vlastnoručně chytil
a zavřel do klece na holuby
vod našeho Lubouše
na svatým Vítu před dušičkama
namočil na pažitku mýho budoucího hrobu
a na mým bicyklu ménem Hatátitlá
pak dojel vod nás haž na Hradiště
a tam vocať haž do prdéle
nebo ještě dál do Staňkof kde hexnul Chodovar
a posrál se jak každej normální čovek
na Terným hexnul málem von
na Višňovce po nás házela stará Fialková
vohryzky vod jablek páč hluchej Kohút
dej mu Pánbu voblohu
huspával Hajaju
tak nás ta baba neslyšela
jak v Hamáku hulíme marihuánu
Je to prauda!
V Hanovkách viděl se mnou Hatillova bujara
hunskýho šakala
v hunicreditu dostál húvěr
sám jsem mu ručil matky chalupou
všechno jsem hutratili za chlast a ženské
humry a kyselé karbanátky
je to všechno prauda!
Humřel v Sarájevu v jednadevadsátým roce
nebo v Srebrenici nebo v Bělográdu
vo něco dýl huš nevim
zahynul rukou bombometčíka Hawla
náčelníka Humanitů
heurojevrejskýho pouvodu
pozdějc hráběte a heneralisima
toho času hulána humanitárního
hajzlíka z první třídy
hy Kliftónovi hu tygra
hy náčelníku Krvavému Křoví
hajloval a hutíral jim řitě
Hlavu mu to hutrhlo
huběhla až v hrvátskej Humág
čert haby se v těch Hungarech vyznal
je to prauda
hulákal jak Kozina
dyš mu stoupla Lamingerka na nohu
jak Máří Hantoánetě
její kat
Je to prauda
zeptejte se dědka z Těšovic
toho co v dubnu pětaštyrycátýho roku
dělal chleby na cestu
dvěma Skopčákům
haby na hútěku nezhebli
Do roka a do dne
pak zabil skopčáckýho psa
kerej napad jednu babku
z Ptejna nebo Poděhus
huš vim houno
ale je to prauda
eště máme tu hůl v kůlně zabordelenou
děte tam a huvidíte
to vám poudám
je to všechno prauda
jakože my Kolofanti melem v mlejně
starý báby na mladý holky
ale voni huš nám to nýčko zrušili
kůli té Huniji
ale je to prauda
jako že se Handrzén Pluhář menuju
